Proč pro barvení látek používám přírodní barvy?

Během studia na Jávě v Yogyakartě jsem se začala učit technice indonéské voskové batiky. Tento nádherný postup, kdy malujete voskem na látku a vytváříte tak vzor, mě naprosto inspiroval a používám ji dodnes. Co mě ale překvapilo, byl proces barvení. Moje představa byla, že během ručního barvení se nespotřebuje tolik vody a vše je tak šetrnější k přírodě. Ano, vody sice spotřebuju méně, než ve velkých textilních továrnách. Ale šokovalo mě zjištění, že k obarvení jednoho metru látky je potřeba zhruba 100 litrů vody. Při barvení jsem navíc musela používat i kyseliny (např. HCl) a syntetické barvy. A kam barviva a kyseliny putovaly?  Rovnou na zahradu, nebo do řeky. Po půl roce, kdy jsme pracovala se syntetickými barvami, jsem měla problémy s pletí, dýchání výparů z barev nebylo taky nic moc příjemného, a látky byly pořád cítit barvami, i když jsem je proplachovala ještě větším množstvím vody.

Začala jsem tedy hledat alternativu. Batika, která se po staletí tradičně vyrábí v Indonésii (dochované důkazy z 12. století) nemohla přeci vždy používat k barvení syntetické barvy. Celá dlouhá historie batiky je tak spojena s přírodními barvami. Zklamáním pro mě bylo, že na Výtvarném institutu, kde se batika studuje, mi nikdo z učitelů nedokázal přírodní barvení vysvětlit ani poradit, kde se k informacím dostat. Po delší době jsem objevila dílnu, kde se věnují tradičnímu barvení a i pořádají kurzy. Hned po prvním dnu jsem byla nadšená. Vidět lisovat listy Indigovníku bylo mnohem příjemnější, než čuchat výpary syntetických barev. Spotřeba vody byla mnohem menší. A ty vůně!!! Od té doby už jsem jiný způsob barvení nepoužila. Přírodní barvy jsou příjemnější, krásně reagují s látkou a často zlepšují její vlastnosti. Jsou mnohem větší výzvou. Přírodní barva je živá, ve smyslu její stability, odstín se během let může měnit, tmavnout, či světlat, nebo změnit barvu úplně. Ne všechny barvy se dají kombinovat. Pro batiku je pak použití ještě omezenější. Látka, aby se z ní vyvařil vosk, musí projít varem. No a ne každá přírodní barva touto zkouškou projde. Dalším aspektem je počasí, některé barvy se mění v závislosti na intenzitě slunečního světla, vlhkosti, nebo stáří dané přírodniny. Jak říkám, je to výzva, člověk musí překonávat všemožná omezení a musí být více kreativní. Rozhodně za tu krásu v podobě látky, která byla nabarvena pomocí kůry, plodů nebo listů, to rozhodně stojí. Mě teda jo.